Příběh, který stojí za zrozením Predatoru
1. května 2019
Na dveře kanceláře ředitele národního podniku Mikov v sedmdesátých letech minulého století zaklepal mladý vývojář Vladimír Trojan. Měl za sebou probdělou noc v dílně a byla na něm znát únava. Ředitel byl na tyto jeho ranní příchody zvyklý, protože Vladimír na nových výrobcích obvykle pracoval přes noc.
Tentokrát však řediteli neunikla jeho neobvyklá nervozita, se kterou mu podával nůž, který předtím otevřel pouhým stisknutím drobné páčky na rukojeti. Překvapeně vstal od svého těžkého mahagonového stolu, vzal nůž do ruky, vyzkoušel zavírání i perfektně chodící vyhazovací mechanismus, uznale pokýval hlavou a řekl: "Vladimíre, to je dobré, tohle dáme do výroby." Trojanovy obavy z toho, že takový nůž nikdo nedovolí v socialistickém Československu vyrábět, zmizely. Hned z kanceláře ředitele nadšeně zamířil do své dílny a bez ohledu na probdělou noc se okamžitě pustil do další práce.
Nějak tak zřejmě asi vypadalo první představení vyhazovacího nože, který dnes známe pod jménem Predator. Vladimír Trojan jeho myšlenku nosil v hlavě po celou dobu, kdy pracoval ve vývojovém oddělení Mikova. Když do firmy na sklonku padesátých let nastoupil, měl jako vyučený nožíř a zároveň také milovník nožů, plnou hlavu nápadů a zlepšovacích návrhů. To se v továrně neutajilo, proto se brzy dostal do vedení vývojové dílny, kde kreslil a navrhoval všechny nože Mikova. Vyhazovací nůž - to ale bylo něco jiného.
Přemýšlel o něm dlouho. Věděl, že před válkou se v továrně vyhazovací nože vyráběly, ale němečtí pamětníci, kteří po odsunu v Mikulášovicích ještě zůstali a na jejich výrobě se podíleli, mlčeli. Nebyly také k dispozici žádné výkresy nebo přípravky. Proto najít ten správný způsob konstrukce, aby se nůž dobře ovládal, neohrožoval svého majitele samovolným otevřením a zároveň se dal snadno vyrobit ve velkých sériích, bral jako výzvu. Nůž, který přinesl na stůl řediteli samozřejmě nebyl první verzí, kterou zkoušel, ale byl první verzí funkční.
Po schválení výroby následovalo obvyklé navrhování přípravků na vystřihování čepelí, kování příložek, řešení střenek tak, aby mohly být jak z plastu, tak i ze vzácných dřev, paroží nebo jiných drahých materiálů. Pak přišlo zaškolení pracovníků výroby a nůž byl uveden na trh.
Svoje fanoušky si získal okamžitě. Robustní konstrukce, na svou dobu moderní design a bezpečná obsluha nože byly jeho velkou přidanou hodnotou. Nůž se stal velmi populárním nejen v České republice, ale i v zahraničí - doslova od východu na západ. Naučil se dokonce překonávat omezení - protože v Rusku je jeho standardní čepel za hranou zákona, začal se tam vyvážet s čepelí kratší. Do států USA, které zakazují prodej vyhazovacích nožů, se dodával bez pera, které si zájemci, jimž nevadilo porušovat místní zákony, mohli dokoupit samostatně.
Hvězdná hodina Predatoru přišla v souvislosti s Jamesem Bondem. Když produkce epizody Casino Royal, která se natáčela v Praze, potřebovala vyhazovací nůž, zřejmě zašla do nejbližšího pražského nožířství a zakoupila Predator. Herec, který s nožem zacházel, ho ale musel otočit tak, aby na něm nebylo vidět logo Mikov. Proto si místo něho všichni diváci filmu mohli prohlédnout nožířskou značku Vladimíra Trojana, která byla na druhé straně čepele. Mechanismus každého nože musí chodit bezvadně, pokud je střenka z přírodního materiálu, musí se upravovat na každý kus zvlášť. Nůž Jamese Bonda byl vyroben z damascenské oceli, která vyžaduje velkou péči nožířského mistra, a ten na něm zanechává svůj podpis.
Predatory dodnes paří k nejvýraznějším a také k nejoblíbenějším nožům Mikova. I proto se dočkaly v posledních letech úpravy, kdy se u sérií Blackout a Stonewash změnila ocel čepeli na Bohler N 690. Zájem zákazníků stále překonává očekávání.
Predator také inspiroval záchranářský nůž Rescue, jehož vyhazovací mechanismus umožňuje hasičům otevírání v rukavicích.
I když je dnes na trhu celá řada jiných vyhazovacích nožů, Predator má stále své zapálené fanoušky, kteří na něj nedají dopustit. Pro mnohé z nich slouží jako tzv. EDC, tedy nůž, denní potřeby.